Andorra

Nejstarší archeologické nálezy dokumentující období prehistorie pocházejí z doby bronzové. Starověké listiny zmiňují národ Andosinů, kteří snad mohou být přímými předchůdci dnešních obyvatel Andorry. Říše římská pohltila během své expanze i území Pyrenejí. Tudy později procházely různé kmeny při stěhování národů. Ve středověkém období se v mnoha písemných dokladech objevují zmínky o existenci relativně svébytného území uprostřed pyrenejského pohoří. Ochranu této malé země zajišťovali od 12.století biskupové ze Seo de Urgel (Španělsko). Později se o zdejší vliv ucházely i francouzské šlechtické rody, což vyústilo v mnohaletý krvavý boj o Andorru. Nakonec byla podepsána dohoda mezi urgelskými biskupy a hrabaty z Foix, ve které došlo k rovnoměrnému rozdělení moci mezi těmito dvěma subjekty. Andořané byli sice z rozhodování vynecháni, přesto se tento akt stal prvním kamenem na andorské cestě k demokracii. Participace hrabat z Foix byla časem nahrazena francouzskými králi, nicméně Andorra se postupně dokázala vyvinout v uznávané neutrální území na pomezí Francie a Španělska. Třebaže zdejší neutralita byla v průběhu moderních dějin několikrát odhrožena, tento evropský ministát všechny snahy o vměšování ustál a v posledních desetiletích se změnil z chudé horské zemičky v bohatý stát s liberálními daňovými zákony a v turisty vyhledávanou destinaci.