Byzanc a Arabové

Byzanc a Arabové

Když došlo v roce 395 n.l. k rozdvojení Římské říše, Malta se stala součástí Východořímské říše, neboli Byzance.O tomto období nemáme příliš mnoho informací ,ale víme, že v důsledku stěhování národů ovládli maltské ostrovy na určitou dobu Vandalové a po nich ještě Ostrogóti, avšak nejen s přičiněním byzantského generála Belisaria se Malta roku 533 opět dostala pod východořímskou svrchovanost.

            Silná arabské expanze do Evropy v 7. a 8. století postihla i tento nárůdek, takže poté, co si podmanili některá území ostatních a mnohdy mocných evropských států, do moci Arabů upadla v roce 870 i Malta. Jakožto hlavní město si zvolili Melitu, přičemž ji významně zrekonstruovali, opevnili a přejmenovali na Mdinu, tyto inovace provedli v některých dalších městech. Arabský vliv zde působil i po náboženské stránce, obyvatelstvo bylo islamizováno a nemalá část k němu i konvertovala a v neposlední řadě tu arabská kultura ovlivnila maltský jazyk. Obrodu sem kolonizátoři přinesli především v oblasti zemědělství, když místní obyvatelstvo naučili revolučnímu systému zavlažování a zavedli pěstování nových plodin.

            Postupem času mezi Araby vznikaly spory o moc, což je přirozeně oslabovalo a to se jim stalo osudným. Zatím značně sílili Normané – potomci vikingských kmenů, kteří si roku 1130 založili Sicilské království. Když zde vládl první panovník tohoto státu rozkládajícího se na části apeninského ostrova a celé Sicílii Roger, zaútočil v roce 1091 na Maltu a poměrně jednoduše si jí podmanil. Ta se stala součástí Sicilského království, z Arabů udělal své poddané a křesťanským otrokům zajistil svobodu, přičemž řízení státu nechal v kompetenci místní správy.

Avšak Malta později učinila pro její budoucnost velmi neblahý krok, a to sice že Malťané složili přísahu věrnosti sicilské koruně. Tato neuváženost se projevila hned roku 1194, když normanská dynastie vymřela po meči, království připadlo na základě sňatku dědičky sicilského trůnu Konstancie s princem Jindřichem, a tak země připadla německému rodu Švábů. V této a také v předchozí normanské epoše se mnoho maltských obyvatel navracelo ke křesťanství.

V nadcházejícím období se vládnoucí rod, či stát často měnily, první se vlády uchytil v roce 1266 francouzský rod Anjou, leč vládl krátce - pouze do konce roku 1283, kdy ho vystřídali Aragonci ze Španělska. Když se Španělsko postupně sjednocovalo v rámci reconquisty v celek Království Kastilie a nabíralo jak na rozloze, tak na síle, roku 1410 získalo i Maltu. Celé toto období nepřinášelo Maltě žádné výhody, naopak bylo souostroví spíše zneužíváno, nejen že jej nepovažovali za plnohodnotné léno, ale navíc po Malťanech požadovali neúměrně vysoké daně. Ke všemu Maltu ohrožovaly kořistnické výpravy severoafrických pirátů a expanze Turků.

S postupem času narůstala touha Malťanů o vymanění se z této nepřívětivé situace, čehož prvním projevem bylo založení tamějšího samosprávního orgánu na začátku 15. století  zvaného Universitá. Boj s nepřízní eskaloval, když si maltské obyvatelstvo opatřilo obnos, jímž se vykoupilo ze starého sicilského závazku a poté Malta požadovala přičlenění k aragonskému království se statutem plnoprávné části aragonské monarchie. A během panování krále Alfonse V. byla tato žádost v roce 1428 konfirmována.

Avšak šokem pro Malťany bylo, když tolik kýžené období progresu nenastalo a hned v roce 1429 se stali obětí okupace maurskými vojenskými silami, jelikož jim toto ostrovní teritorium mělo sloužit jako základna pro další válečné výpady. Nakonec se povedlo dobyvatele vyhnat, avšak národ utrpěl nemalou populační ztrátu. Roku 1479 byl zahájen proces sjednocování Španělska, když se cestou sňatku spojily části Kastílie a León s Aragonií, tehdy se stala Malta prvkem Španělského království.