Jordánsko

Jordánsko — v minulosti známé jako „Zajordánsko“ (tedy země za Jordánem) — nebylo po dlouhá staletí jed­notnou říší a už od dob faraónů bylo cílem cizích armád a kupců. Kromě krátkého období ve starověku byla místní populace, z velké části tvořená beduínskými kmeny, zvyklá žít pod nadvládou guvernérů vyslaných sem moc­nějšími sousedy  a to až do poloviny 20. století, kdy vzniklo nezávislé Jordánské království.

Ve vyprahlé jižní a východní části země, kde nejsou žádné stálé řeky, dokázala přežít jen nepočetná populace nomádských a polonomádských beduínských kmenů. A tak se historie Jordánska točí z velké části kolem histo­rie úrodného severu a západu.

Před desítkami tisíc let bylo klima oblasti příznivější,  takže nejstarší dějiny hovoří o poměrně bohatém osídlení pastevci a zemědělci. Od 3.tisíciletí začínají na území tzv. úrodného půlměsíce vznikat nejvýznamnější starověké říše-Egypt a Mezopotámie. Přes Zajordánsko vedou důležité obchodní trasy a země se během staletí střídavě dostává pod vliv silnějších sousedů. Do historie Jordánska se významně zapsali obchodně nadaní Nabatejci, kteří kolem přelomu letopočtu vytvoří prosperující Nabatejské království. Razantní  nástup islámu v 7.století se stává předělem dějin, Damašek plní po určitou dobu funkci kulturního centra islámského světa. Mezi 11. a 19. stoletím se zde vystřídali křižáci, mamlúkové a Osmané. V 19.století se stále více prosazuje evropský vliv-především britský a francouzský. Meziválečný vývoj směřuje k postupnému osamostatnění a vzniku Jordánského hášimovského království  v roce 1946. Nejvýraznější postavou novodobých dějin země je král Husajn, který zemřel v roce 1999. Poslední vývoj Jordánska je spojen s osobou Husajnova syna krále Abdulláha.