Uherské království

Uherské království

          První známou vládnoucí dynastií byli Arpádovci a prvním papežem uznaným panovníkem se stal Štěpán I. V období středověku se Slovensko projevovalo velkým hospodářským rozvojem. Maďaři zde rozvinuli těžbu stříbra, zlata a mědi a Slovensko se tak řadilo k největším producentům tohoto bohatství na světě.

            Ve 13. století bylo Uhersko otřeseno vpády tatarských kočovných kmenů a po mnoha bitvách byla tato země prakticky vypleněna. Také mnohé oblasti Slovenska zpustly.

Koncem 13. století již velkému území Uherska vládl mocný oligarcha Matúš Čák Trenčianský – pán Váhu a Tater. Ten byl za své bojové zásluhy jmenován palatínem (nejvyšší úředník po panovníkovi) a mohl tedy v době nepřítomnosti krále vést vládu. Svou moc si udržel a prakticky vládl celému území Slovenska, Trenčianskému a Nitranskému  panství až do své přirozené smrti v roce 1321.

             Ve 14. století dynastie uherských Arpádovců vymřela a následovala vláda Karla Roberta z Anjou a jeho syna Ludvíka Velikého. Stabilnější období ale pro Uhersko nastalo až po husitských válkách a po vládě Zikmunda Lucemburského. V té době se k moci dostal král Matyáš Korvín. Za jeho vlády nastal velký rozmach vzdělanosti. V roce 1467 byla na Slovensku v Bratislavě založena první univerzita (Academia Istropolitana). V úřední korespondenci se začala používat slovakizovaná čeština.

V roce 1490 nastoupil na uherský trůn král Vladislav II. Jagelonský. Jeho syn Ludvík II. Jagelonský podlehl turecké armádě v bitvě u Moháče ( 29. srpna 1526) a území Uherského království se na téměř 175 let ocitlo pod nátlakem osmanských tureckých válečníků.

            V této době na trůn Uherského království usedl Ferdinand I. Habsburský. V roce 1536 se hlavním městem Uher stala slovenská Bratislava ( tehdy Pressburg). Od roku 1536 byla Bratislava také korunovačním městem a zde bylo v dómu sv. Martina korunováno 11 králů. Královská koruna byla uložena v bratislavském hradě, kde také jednal uherský stavovský sněm. Uherské království a Habsburská monarchie byla ve stavu války s Osmanskou říší až do roku 1699.

            Po skončení turecké okupace se začaly rychle rozvíjet především oblasti uherských nížin ( dnešní Maďarsko), což nepřímo vedlo i k rychlejšímu rozvoji Maďarů. Slováci ve společenském vývoji značně zaostávali.

            V letech 1868 – 1918 probíhala na Slovensku tzv. maďarizace. V roce 1907 se dokonce maďarština stala jediným vyučovacím jazykem. Maďarizace Slovenska vedla i k tomu, že si slovenský lid  vytvořil bližší kulturní vztah s Čechy. Češi v té době byli také pod nadvládou  a i oni toužili po oddělení od Rakouska – Uherska.