Nový bulharský stát

Nový bulharský stát

V osvobozeném bulharském knížectví se mohlo přistoupit k tolik potřebným reformám a 16. dubna 1879 byla v Ternovu demokraticky schválená poměrně dokonalá státní ústava. V druhém bulharském politickém systému – Východní Rumélii propukla roku 1885 revoluce, což mělo za následek připojení se ke svému bratrskému bulharskému knížectví. Následně zaútočilo na Bulharský stát Srbsko podnícené Rakouskem-Uherskem, avšak Srbové obdrželi porážku.

Rakouský vliv stále narůstal, a tak když v roce 1886 kníže Alexander Battenberg musel abdikovat na trůn, Rakousko-Uhersko se zasloužilo přes nevoli Ruska o nástup Ferdinanda Koburga. V tomto období se také začínaly formovat první bulharské politické strany, mezi 2 nejvlivnější politické subjekty patřila, v roce 1891 vzniknuvší, strana sociálně demokratická, ze které se později odštěpila komunistická strana a druhou významnou stranou byl Agrární svaz prosazující zájmy rolnictva.

 Za určité účasti Rakouska-Uherska vyhlásilo Bulharsko 22. září 1908 svou nezávislost na Osmanské říši. Ovšem po krátkém času vypukla v roce 1912 první balkánská válka, do které vstoupilo Bulharsko v alianci se Srbskem, Řeckem a Černou horou proti nyní strádající turecké velmoci. Spojencům se podařilo vyhrát, leč tento úspěch rozhodně neznamenal nastolení míru, protože o nově nabytá území se zrodil konflikt, jenž vyústil roku 1913 v druhou balkánskou válku. Ta však skončila pro Bulharsko zásadním neúspěchem a přišla tím o všechna předtím nabytá teritoria.