Vznik konfederace

Vznik konfederace Druhou polovinu 13. století provázel pro tehdejší obyvatele švýcarské oblasti nezanedbatelný jev, a sice že moc a vliv stále více převažovaly na stranu šlechty, zejména Habsburků. Tomuto habsburskému vzestupu se začali tamější obyvatelé stavět na odpor a o nezávislost usilovala přirozeně i švýcarská města. Roku 1273 nastoupil na trůn Svaté říše římské Rudolf I. Habsburský, čímž sice Habsburkové konsolidovali svoje postavení, leč přineslo jim to i určité komplikace, zapříčiněné tehdejšími vztahy mezi panovníkem a leníky, či panovníkem a jinak kooperujícími skupinami. V obavě ze ztráty privilegií, při nástupu nového panovníka na Habsburský trůn, došlo 1. srpna 1291 k vytvoření dohody mezi jednotlivými komunitami-společenstvími(později kantony) zvané Rüttlišské spříseženství, neboli konfederace mezi komunitami Schwyz, Unterwalden a Uri. Dohoda proklamovala neuznání jakékoli jiné cizí moci v tomto teritoriu, tedy společné usilování o stálý status suverenity v rámci těchto území. Tento pakt byl spojenci definitivně potvrzen roku 1315. Tímto však protihabsburská rebelie nekončila a v následujících desetiletích se k zakládajícím členům konfederace začaly připojovat i další regiony. V roce 1332 se přičlenil Luzern, následoval roku 1351 Curych a pak také Glarus a Zug. Když se roku 1353 přidal i Bern, vznikla v této podobě takzvaná Stará konfederace. Nejpodstatnějšími událostmi pro vznik celistvého státu byly bitvy u Sempachu a Näfelsu v letech 1386 a 1388, v nichž zaznamenaly sjednocené kantony cenná vítězství, a tak byla existence nového státního objektu potvrzena. Územní expanze na úkor Habsburků stále pokračovala i v průběhu 15. století, přičemž některé části se ke spolku připojovaly dobrovolně, jiné byly anektovány. Navzdory tomu, že ve svazku probíhaly nezanedbatelné interní spory, švýcarská konfederace zažívala rozvoj a přiliv bohatství. Dalším milníkem v cestě za suverénním státem byla porážka konkurenčního útvaru – Burgundského vévodství v letech 1476-1477. Touto dobou už trval konflikt s Habsburky více než dvě století a vše vyústilo roku 1474 sjednáním a podepsáním věčné mírové úmluvy mezi oběmi znesvářenými stranami, což prakticky znamenalo konec nároku Svaté říše římské na švýcarská území. To bylo definitivně potvrzeno v roce 1499 římským císařem Maxmiliánem I. Habsburským, jenž byl po velké porážce nucen respektovat samostatnost konfederace. V této době měl již švýcarský spolek vybudované velmi dobré renomé, což bezesporu vycházelo z expanze trvající přibližně po dobu dvou set let. Roku 1506 si na základě pověstných schopností švýcarských bojovníků vytvořil papež Julius II. svou osobní švýcarskou gardu, jež se stará o hlavu církve až dodnes. Teprve v roce 1515 utrpěla konfederace porážku v bitvě u Marignana, když se vložila do soupeření o severní Itálii a nedokázala přemoci francouzsko-benátské vojenské síly.

Přejete-li si poznat památky na bohaté dějiny Švýcarska, neváhejte se vydat na poznávací zájezdy do Švýcarska, které zajišťuje cestovní kancelář Mayer&Crocus s.r.o., specialista na zájezdy do Švýcarska.