2.světová válka a následný vývoj

2.světová válka a následný vývoj

22.6.1941 německá vojska napadla Sovětský svaz, který byl na válku zcela nepřipravený, jelikož spoléhal na dřívější dohody o neútočení  (Pakt Molotov-Ribbentrop). Nacistické Německo se rychle zmocnilo velkého dílu evropské části  SSSR. Rozhodující zvrat ve válce ve prospěch SSSR a jeho západních spojenců nastal po bitvě u Stalingradu (1942/43), ve které německá armáda utrpěla po vyčerpávajících bojích porážku. Do léta 1944 byla za cenu obrovských obětí ruského lidu, které přesáhly 20 milionů životů, většina země osvobozena od německých okupantů.

V prvních poválečných letech získal válkou poničený Sovětský svaz značný mezinárodní vliv vytvořením šesti satelitních komunistických režimů v sousedních státech střední a východní Evropy. Následující období studené války charakterizované vývojem atomových zbraní a závody ve zbrojení vedly k nastolení vojenské rovnováhy dvou hlavních světových velmocí, schopných se vzájemně zničit.

V roce 1953 umřel Stalin.

Jeho nástupce  Nikita Chruščov kritizoval v tajném projevu v roce 1956 období stalinistických represí a Stalinův kult osobnosti. V roce 1962 v době tzv. kubánské krize unikl svět jen o vlásek válce, když se Spojené státy a Sovětský svaz nakonec dohodly ve věci rozmístění sovětských nukleárních raket na Kubě. Chruščovovy pozdější snahy o zlepšení vztahů se Západem byly roku 1964 ukončeny jeho odvoláním vedením Komunistické strany, v níž se moci chopil Leonid Iljič Brežněv. Období jeho vůdcovství bylo návratem k opětnému ochlazení vztahů se Západem.

Sílící náboženská i politická perzekuce a sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1980 vyvolala všeobecné mezinárodni odsouzení. Po Brežněvově smrti (1982) se včele KSSS během dvou a půl let vystřídali Jurij Andropov a Konstantin Černěnko.