Petr Veliký

Petr Veliký

 

Car Petr Veliký se snažil přiblížit Rusko západní civilizaci a pokusil se o mnoho reforem. Úspěchy v severní válce dosáhl přístupu k Baltskému moři. Založil nové hlavní město Petrohrad.

Petr Veliký se narodil až jako čtvrté dítě Alexeje I. Michajloviče. Matkou byla jeho druhá manželka Natalie Nyryškinová. Pomluvy praví, že mohl být i synem patriarchy Nikona, který svými reformami zvedl vlny nevole v Rusku. Tento patriarcha byl také přes dva metry vysoký, impozantní a výbušný.

Po smrti otce se na krátký čas stal carem bratr Fjodor, po jehož smrti se rozhořely tvrdé nástupnické boje. Tehdy vyhrála Petrova sestra z prvního manželství Sofie. Za podpory „střelců“ povraždila příbuzné Petrovy matky, ustanovila slaboduchého a nemocného bratra Ivana carem a sama sebe regentkou. Petr byl ustanoven spoluvládcem, ale byl poslán s matkou na venkov. Tento hrůzný zážitek z dětství poznamenal Petra na celý život.

Když Petr dospěl, svrhl svou nevlastní sestru, poslal ji do kláštera, bratrovi jeho titul ponechal až do konce života. Na začátku své vlády podnikl inkognito velkou studijní cestu po Evropě. V nizozemských loděnicích se učil stavět lodě, moře se pak stalo jeho vášní. Navštívil i Anglii, Paříž, Vídeň, ale byl odvolán povstáním „střelců“, které pak krutě potlačil.

Petr bojoval proti Osmanské říši o Černé moře a snažil se získat císaře Leopolda za spojence. Turci v roce 1683 obléhali Vídeň, ale byli poraženi, když Habsburkům přišel na pomoc polský král Jan III. Sobieski. Petr chtěl Leopolda přesvědčit, aby neuzavíral s Turky mír. V bojích s Turky Petr Veliký příliš úspěšný nebyl.

Mnohem větších úspěchů dosáhl v bojích proti Švédsku v severní válce. Petr se připojil k vojenskému paktu, který tvořilo Sasko, Polsko a Dánsko proti švédskému králi Karlu XII. V roce 1700 vojska tehdy ještě mladého Petra byla rozdrcena Švédy u Narvy. Porážku jim oplatil v roce 1709 v bitvě u Poltavy. Když zajal švédské velitele, pronesl pak Petr ve svém stanu přípitek na své „učitele“. Švédové ze zeptali, na koho se připíjí. Petr odpověděl: „Na Vás, pánové“. Švédský král Karel XII. utekl do Osmanské říše. Když se po několika dobrodružství vrátil do vlasti, už nedosáhl takového velmocenského postavení. Vítězstvím v severní válce získalo Rusko Livonsko, Estonsko a část Karélie a hlavně přístup k Baltskému moři.

Ve vnitřní politice se Petr snažil modernizovat ruskou společnost, reorganizoval armádu, státní správu, daňový systém a dovolil si zasáhnout i do církve. Církev řídila svatá synoda 12 kněží kontrolovaná laickým úředníkem a ne patriarchou, jak tomu bylo dříve. Šlechta si musela své postavení „vysloužit“. Byla rozdělena do 14 stupňů, které dosahovala podle zásluh v armádě, administrativě nebo u dvora.

Petr Veliký si zajistil nesmrtelnost stavbou nového sídelního města, které by chránilo přístup do ústí řeky Něvy.  Bylo to však místo velmi nehostinné, v podstatě bažinatá mokřina, kde podmínky pro život se jevily naprosto nezdravé. Ale Petr pojal roku 1703 myšlenku postavit na tomto místě své nové město a už se jí nebyl ochoten vzdát. Povolal italského architekta D. Trezziniho, aby začal pracovat na plánech tohoto mohutného projektu. Pracovní podmínky byly na stavbě nesnesitelné, údajně při stavbě města zahynulo 25-30 000 dělníků. Ale vytvořil nový div světa, který jeho nástupci a nástupkyně ještě zdokonalili.

Car Petr Veliký nehleděl na původ svých rádců a ani později manželky. Jeho nejoblíbenějším rádcem se stal Alexandr Menšikov, syn podkoního. Na to jak měl Petr prchlivou povahu, vydržel Menšikov dlouho v přízni hlavně proto, že odhadl správně, co by v dané situaci udělal sám Petr. Obdržel i velké bohatství, až na konci života byl na čas poslán do vyhnanství. Menšikovi vděčil Petr i za svou milovanou manželku Kateřinu. Kateřina byla chudé děvče z Livonska, které zajali Švédové a jako v podstatě „otrokyně“ se dostala do Ruska. Tam ji Menšikov koupil. Když se do Kateřiny zamiloval Petr, Menšikov mu ji přenechal, ale po celá léta zůstali přátelé. Petr se s Kateřinou tajně oženil v roce 1707. Až když upevnil neotřesitelně své pozice, konala se roku 1712 okázalá svatba. I když si Petr neodpustil nějaké aférky, svou ženu miloval. Kateřina byla veselá, vitální, plná energie a měla pevné zdraví. Před svojí smrtí nechal Kateřinu korunovat, aby jí zajistil nástupnická práva. Dětí měli několik, ale dospělosti se dožily pouze dcery Anna (matka Petra III.) a Alžběta (pozdější carevna Alžběta Petrovna).