Carevny na trůnu

Carevny na trůnu

 

Petr Veliký vydal v roce 1722 výnos ve prospěch své manželky. Podle tohoto výnosu měli panovníci právo sami vybírat svého nástupce bez ohledu na to, jakého byl pohlaví. I díky tomuto výnosu, který nediskriminoval ženy, vládly v Rusku carevny v nebývalém množství. Petr nechal svoji manželku i korunovat, aby jí zajistil nástupnictví. Kateřina I. však nevládla dlouho. S vládou jí pomáhal Menšikov. Přežila svého muže pouze o dva roky.

            Smutnou kapitolou Petrova života byl jeho vztah k následníkovi Alexejovi, kterého měl s první manželkou Jedovkií. Když se proti Petrově vládě osnovalo spiknutí, Alexej se do něho nešťastně zapletl. Nebyl přímo jeho strůjcem, ale měl naprosto odlišnou představu o směřování vlády Ruska. Vlastně by vše, co Petr pracně vybudoval a prosadil ve společnosti, vrátil zpět, pokud by se stal carem. Petr uvěřil tomu, že ho syn zradil a nechal ho popravit. Po smrti Kateřiny I. nastoupil na trůn syn popraveného careviče Alexeje Petr II., který však po třech letech velice mlád zemřel.

            Po něm si Rusové vybrali Annu Kuronskou, dceru Ivana V. (spoluvládce a nevlastního bratra Petra Velikého) a opomenuli nástupnická práva dcery Petra Velikého Alžběty. Anna musela slíbit, že bude vládnout ve shodě s Nejvyšší tajnou radou a podepisovat veškeré listiny se zmocněným zástupcem rady, nevezme si do Ruska svého milence Birona. Ovšem po svém příchodu se spojila s gardovými důstojníky a vládla jako samovládkyně (i Birona si pozvala k sobě). Protože již prožila 18 let v Kuronsku, kde získala západní vkus, zařídila, aby se dvůr vrátil do Petrohradu. Anna si přála, aby trůn zůstal v linii rodu jejího otce, a tak si pozvala na dvůr neteř Annu Leopoldovnu a jejího malého syna Ivana VI. Ten se stal „nejtragičtějším“ carem v dějinách Ruska, na trůn byl uveden jako dvouměsíční a svržen jako patnáctiměsíční. Dalších 22 let svého života byl vězněn za přísného utajení.

            Ivan VI. byl svržen palácovým převratem, který měl za cíl dosadit na trůn dceru Petra Velikého Alžbětu Petrovnu. Následovalo pak dvacetileté období její vlády, které se výrazně podepsalo na tváři Petrohradu. Alžběta byla kritizována pro svůj způsob života (milovala zábavu, plesy, hony), ale vláda jejích šikovných rádců připravila půdu pro úspěchy Kateřiny II. Veliké.

            Rozšiřování vlivu země a její poevropšťování pokračovalo dále i za panování carevny německého původu Kateřiny II. Veliké (1729-1796) – více o její vládě na její stránce). Rusko se účastnilo dělení Polska v 2.polovině 18.století a díky tomu výrazně posunulo svou západní hranici.