1. světová válka

1. světová válka

Když po sarajevském atentátu vypukla v roce 1914 první světová válka a rakousko-uherská vojska vtrhla do Srbska, Černá Hora na to bezprostředně poté reagovala vyhlášením války centrálním mocnostem, a to přesto, že disponovala pouze cca 50 tisíci vojáky. Z počátku války si černohorská vojska nevedla špatně, avšak postupem času začala ztrácet a roku 1916 byla Černá Hora silně zasažena okupací Rakouska-Uherska. V této obtížné situaci král Nikola i vláda emigrovali do Itálie a následně Francie. V této době začínaly v zemi fungovat partyzánské organizace, jež jasně odporovaly autokratické vládě Nikoly a naopak usilovaly o sjednocení se Srbskem, členové si říkali unionisté. Do čela unionistů nastoupil králův předseda vlády Andrija Radović, který v roce 1917 založil v Paříži takzvaný Černohorský výbor pro národní sjednocení. Když došlo roku 1918 k osvobození Černé Hory, unionisté se ihned chopili moci a v následné spleti událostí, které nebyly zrovna demokratické povahy, byla v Podgorici zvolena Velká národnostní skupština a revoluční akt byl dokonán, když došlo ke svržení dynastie Petrovićů a vyhlášení sjednocení Černé Hory se Srbskem. V takto spojeném stavu se Černá Hora stala 1. prosince 1918 součástí nového multinacionálního státu Srbů, Chorvatů a Slovinců zvaného Království SHS. Tento stát se v roce 1929 přejmenoval na Jugoslávii.

            V Jugoslávii se vytvořilo správní uspořádání do územních jednotek – bánovin, přičemž Černá Hora zapadala přibližně do bánoviny Zetské. V hospodářském směru Černohorci ze strany Jugoslávie příliš pozitivního vlivu nezaznamenali.