Dosažení nezávislosti

Dosažení nezávislosti

Do čela státu nastoupil roku 1860 pouze devatenáctiletý Nikola I. Petrović. Jeho počínání mělo jasný charakter vzdoru tureckému impériu, nesporně podporoval srbské povstalce a svou Černou Horu vedl stejným směrem odporu. Spolupráce mezi Černou Horou a Srbskem se rozrostla do takových rozměrů, že by Nikola byl prvoplánově svolný sjednotit obě země s vládnoucí mocí Srbských panovníků. Avšak smrtí Michaela Obrenoviće v roce 1868 přišli Srbové o ideového vůdce protitureckých vzpour, a tak se význam převážil na Nikoly stranu. Když Černá Hora posilovala separatistické tendence v Bosně a Hercegovině, Turecko jí vyhlásilo válku, avšak ruská diplomacie dosáhla dohody, při níž se Černá Hory musela zavázat, že nebude povstalcům v Hercegovině napomáhat.

            Leč v roce 1875 propukla revolta vůči turecké nadvládě naplno a postupně se do ní zapojila Bosna, Hercegovina, Srbsko a Černá Hora. Černohorci pod vedením Nikoly I. vyhráli  první významné bitvy roku 1876. Když se přidal další faktor – Rusko vyhlásilo roku 1877 Turecku válku, boj za nezávislost spěl k úspěšnému konci. V roce 1878 Černohorská vojska dobyla veledůležitá města Bar a Ulcinj, což v zásadě znamenalo jejich vítězství. Úplná nezávislost byla Černé Hoře přiznána téhož roku na Berlínském kongresu.

            Tato nově nabytá autonomnost přinesla Černé Hoře spoustu zásadních změn, její územní rozsah zaznamenal přibližně dvojnásobné zvětšení, nově tento stát disponoval přístupem k moři a s rozlohou se přirozeně zvýšil i počet obyvatel. Dalším průvodním jevem byl hromadný nenucený odliv muslimského obyvatelstva. Avšak Nikola I. citelně centralizoval moc do svých rukou, což se projevilo podstatnými změnami ve správě státu. Zrušil senát a založil státní radu, nejvyšší soud a různá ministerstva. Lidé, kteří nesouhlasili s jeho absolutistickým počínáním, či se dokonce postavili na odpor, byli souzeni ve vykonstruovaných procesech. Leč zasloužil se o zakládání nových škol a budování infrastruktury.

            Nesouhlasný názor s politikou vládnoucího Nikoly nabíral stále síle, až v roce 1905 nechal stanovit nový správní orgán – sněm, jenž disponoval různými pravomocemi, ale ty nejdůležitější mocenské kompetence si ponechal. A týž rok vymezil charakter státu jakožto dědičnou pluralistickou monarchii. Nové založení sněmu přineslo pozitivní důsledky především v podobě vzniku politických stran. V roce 1910 kníže Nikola deklaroval, nejen kvůli prestiži, Černou Horu jako království. Nikola I. byl proslaven také svou sňatkovou politikou aplikovanou na své děti, čímž zajišťoval Černé Hoře další sféry vlivu.