- Nejstarší dějiny
- Říše římská
- Raný středověk
- Boj o investituru
- Lucemburkové
- Habsburkové
- Reformace
- Třicetiletá válka
- Pragmatická sankce
- Napoleonské války
- Vzestup Pruska
- Nástup fašismu
- 2.světová válka
- Poválečný vývoj
- Opětovné sjednocení
Raný středověk
V roce 847 tzv. Verdunskou smlouvou je říše rozdělena mezi tři Karlovy vnuky. Východofrancká říše s německy mluvícím obyvatelstvem a Ludvíkem Němcem na trůnu se stává základem dnešního Německa. Germánské kmeny jsou definitivně sjednoceny na počátku 10. století za vlády Jindřicha I. Ptáčníka z otonské dynastie. V roce 962 byl Jindřichův syn Ota I. korunován v Římě císařem, čímž se ujal dědictví Karla Velikého. Tímto aktem byla založena Svatá říše římská (národa německého). Němečtí panovníci, užívající titul „král římský“, byli voleni vysokou říšskou šlechtou, později tzv.kurfiřty, což byli nejvlivnější velmožové v oblasti říše římské, jejímž základem bylo dnešní Německo. Pokud byl panovník korunován i papežem, mohl užívat titul „císař římský“ (od začátku 16.st. ale tento titul již nezávisel na papežské korunovaci). V období středověku Svatá říše římská neměla své stálé sídelní město , panovník ji spravoval střídavě z řady opevněných sídel tzv.falcí. Přestože docházelo k volbám panovníků, ty byly často formální a trůn se víceméně dědil v rámci nejsilnějších rodů dané doby (dynastie Otonská, Sálská, Štaufové, Lucemburkové, Habsburkové).