Karel VIII.

Karel VIII.

I tak Ludvík XI. zemřel v době, kdy bylo následníkovi Karlu VIII. teprve třináct let. Jako regentka vládla milovaná dcera Ludvíka XI. Anna a její manžel Petr z Beaujeu. Potlačila povstání šlechty za pomoci lidu (svolala Generální stavy) a získala pro francouzskou korunu Bretaň. Když zemřel vévoda bretaňský, předběhla vdovce Maxmiliána Habsburského a nabídla dědičce Anně ruku svého bratra Karla VIII. Ten sice již byl zasnouben s Markétou (dcerou Maxmiliána Habsburského a Marie Burgundské), ale Bretaň byla přednější, tak zasnoubení bylo zrušeno. Dvoření Francouzi podpořili čtyřicetitisícovou armádou a Bretonci souhlasili se sňatkem své „dobré vévodkyně“ s francouzským králem. Mladý pár žil na zámku v Amboise, ze kterého učinil výstavní místo. Když Karel VIII. dospěl, popadl ho rytířský duch. Po svém otci a dědovi zdědil již stabilizovanou mocnou armádu a svůj zrak upřel na rozdrobenou Itálii. O Neapol už staletí soupeřily francouzský rod z Anjou a rod Aragonský ze Španělska. Pomoc mu nabídl papež Alexandr VI. a Neapolští slíbili, že povstanou proti Aragoncům. Ovšem francouzská armáda v Itálii vykazovala neposlušnost a plenila, takže nakonec byli Francouzi považováni za okupanty a ne osvoboditele a původní spojenci se od nich odvrátili. Papež, Benátky, Milán a Ferdinand Aragonský vytvořili ligu proti Francii. Jedna zajímavost se váže k tomuto tažení. Když si francouzští vojáci dopřávali potěšení s neapolskými prostitutkami, netušili, že se nakazí Španěly zavlečenou novou nemocí z Ameriky – syfilidou. Syfilis se pak přes francouzské vojáky dostala do Evropy a byla nazývána „francouzskou nemocí“. Tažení do Itálie bylo zbytečné, ale vojáci kromě syfilis přivezli i bohatou kořist a tak veřejné mínění bylo příznivé.