Římská Galie

Římané nazývali Kelty Galy. Nejmocnější byli Galové v 4.st. př.n.l. , Tehdy se dostali až do Malé Asie (Galatie), překonali Rýn i Alpy a zalidnili severní Itálii v Pádské nížině. V roce 390 př.n.l. dobyli neopevněný Řím. Ubránila se pouze posádka na Kapitolu, kterou podle pověsti vzbudilo kejhání posvátných hus bohyně Junony. Galové si nechali za odchod zaplatit tučným výkupným. O Keltech se traduje že byli odvážní bojovníci, zajímavostí je, že některé oddíly se do boje vrhali nazí s posvátnou zuřivostí. Ovšem jednu vadu měli a to, že se za vojenského tažení silně posilovali alkoholem, jak o nich píše Diodóros Sicilský. Keltové však neměli oproti Římanům pevnou organizaci a nikdy se nesloučili ve větší státní celky, což vedlo k tomu, že mocenská situace se měla záhy obrátit.

Řím se poučil z chyb, opevnil město, přebudoval vojsko a začal dobývat celou Itálii. Kolem roku 200 př.n. si podmanil celou Galii předalpskou. Když vedl Řím válku s Kartágem, rozhodli vojáci, že je nezbytné zajistit podél moře komunikaci mezi Itálií a Španělskem. Tak se v letech 125-120 př.n.l. zmocnili Římané Galie zaalpské, kterou nazvali Gallia Narbonensis nebo také jednoduše Provincie (odtud zůstal název Provence). Protože podnebí a vegetace zde Římanům připomínalo jejich Itálii, velice se jim zde líbilo. Založili zde nádherná města Arbes, Nimes, Orange, která dodnes chovají historické památky na toto období.

Ovšem Římané se nespokojili pouze s pruhem země podél Středozemního moře. Využili i rozbrojů mezi místními náčelníky kmenů, když jeden z nich se dopustil takové neopatrnosti, že si Římany přizval na válečnou pomoc. Roku 58. př.n.l. přichází do Galie Julius Caesar, který se stává prokonzulem této oblasti a má za cíl dobýt Galii celou. Své zdejší působení popsal v literárním díle „Zápisky o válce galské“, které se stalo základem pro studium života Galů. Jako ještě častokrát Caesar „přišel, viděl, zvítězil“. Nezastavila ho ani povstání statečných bojovníků za nezávislost, z nichž nejvýznamnější byl syn náčelníka Arvernů, mladý hrdina Vercingetorix. Ten po několik měsíců držel v šachu nejlepší armádu té doby, že uplatňoval taktiku spálené země a snažil se o vyhladovění Římanů a napadal je partyzánskými útoky, ovšem i on byl nakonec obklíčen a poražen.

Po tomto krutém období však dochází k rozkvětu Galie. Galové se postupně smísili s usazenými Římany na Galoromány, jejich život ve městech, lázně, hry se jim zalíbily. Galie prosperovala, země konečně měla cesty, hranice, řád, vojenskou policii. V tomto období klidu mohli Galorománi obdělávat půdu, bohatnout, prodávat své produkty hlavně obilí Římu, Galie se stala „Egyptem severu“. Již z této doby pravděpodobně pochází vztah Francouzů k půdě a smysl pro zemědělství.

Římská ostraha Rýna trvala do roku 275 n.l., pak říše začala trpět nedostatkem vojáků. Galii začínají pustošit nájezdy barbarů.