Vývoj po Napoleonovi

Vývoj po Napoleonovi

            Po pádu Napoleona se do Francie vrátila monarchie a Bourboni. Režim uznal základní svobody, vytvořil dvě komory, které měly legislativní moc, ale volební právo se vztahovalo jen na majetné muže. Králem se stal mladší bratr Ludvíka XVI., který vládl jako Ludvík XVIII. a byl dostatečně chytrý na to, aby pochopil, že návrat k pořádkům před revolucí již není možný.

            Po jeho smrti nastupuje další bratr Karel X., který patřil k ultraroajalistům. Z toho pramenila jeho neoblíbenost a revoluce roku 1830, která ho svrhla. Následující král Ludvík Filip I. byl odlišný, ale ani on nezabránil revoluci v roce 1848.

            Tehdy se politicky uplatnil Charles Louis Napoleon Bonaparte, pozdější Napoleon III., který byl synovcem a po matce nevlastním vnukem císaře Napoleona. Ten se stal prvním prezidentem i posledním monarchou v dějinách Francie. Po roce 1815 žil ve Švýcarsku a do Francie se vrátil s únorovou revolucí roku 1848. Nejprve byl zvolen do Národního shromáždění a poté drtivou většinou prezidentem Druhé republiky. Ovšem roku 1852 uskutečnil státní převrat a prohlásil se dědičným císařem jako Napoleon III.

            Napoleon III. svojí politikou usiloval o znovuzískání mocenského postavení Francie. Pomohl například Itálii proti Rakousku ve sjednocení, za což Francie získala Nice a Savojsko. Ovšem císař se neomezoval na Evropu, roku 1854 získal Senegal, v letech 1858-62 oblast Vietnamu, Francie upevnila pozice v Sýrii a podporovala „mexické dobrodružství“ císaře Maxmiliána (ten však za něj zaplatil životem).

            Za Napoleona III. také byla přestavěna Paříž. Byly zbourány úzké uličky a nahrazeny širokými bulváry, které vybudoval architekt Hausmann.

            Napoleon III. byl přinucen abdikovat po bitvě u Sedanu proti Prusku roku 1870 a dožil opět ve vyhnanství. Francie ztratila Alsasko, Lotrinsko a Méty. Od té chvíle neuhasly ve Francii myšlenky na odvetu až do 1. světové války. Ve Francii byla vyhlášena Třetí republika.