2. století n.l.

2. století n.l.

 

            Po vraždě posledního Flaviovce císaře Domitiána byl senátem provolán za císaře Nerva. Roku 98 n.l. nastupuje na trůn adoptivní syn Nervy – císař Traján. Císař Traján pocházel ze Španělska, byl místodržitelem Horní Germánie, je nazýván prvním provinciálním císařem. Mohl si dovolit bohatý vnitropolitický program, protože ho financoval z kořisti z dáckých válek (Dácie – území dnešního Rumunska). Stavěl silnice, mosty, vodovody, zlepšil zásobování obilím. Za jeho vlády dochází k největšímu územnímu rozsahu, Dákie se stává též římskou provincií. Na východě bojoval proti Parthům – oblast Arménie, Mezopotámie. Na jihu rozšířil území v severoafrické Numidii. Senátem mu byl udělen titul – Optimus = Nejlepší.

            Císař Hadrián, který nastoupil v roce 117 n.l., pocházel také z Hispánie. Jako adoptivní syn Trajána po něm nastoupil na trůn, když už předtím měl úspěšnou kariéru, byl místodržitelem Sýrie. Na začátku vlády se osvědčil jako zdatný diplomat a naklonil si lid, vojáky i senát. Byl poněkud nestálejšího a dobrodružného ducha. Zajímal se i o literaturu (napsal svůj životopis, skládal básně), měl rád cestování a poznávání cizích krajů. V zahraniční politice se nesnažil o posouvání hranic, ale o pevnější usazení římské říše v hranicích stávajících. Proto i budoval pohraniční opevnění, známý je Hadriánův val ve Velké Británii proti nájezdům divokých kmenů ze severu (rok 122 n.l.). V roce 135 n.l. bylo potlačeno Židovské povstání, začíná diaspora (rozptýlení) Židů. Ve vnitřní správě se Hadrián snažil o udržení míru a budování infrastruktury.

            Roku 138 n.l. nastupuje na trůn Antonius Pius. Jeho otec pocházel z Provence, z Nimes. Jeho vláda byla vnitropoliticky stabilním obdobím. Dalším významným císařem byl Marcus Aurelius, filosof na trůně. Měl velice kvalitní vzdělání a byl poznamenán stoickou filosofií. Ačkoliv se velice snažil o všeobecné blaho, byla jeho vláda poznamenána katastrofami (rozvodnění Tiberu, epidemie moru, vpády zahraničních kmenů – Markomanů). Jeho syn Commodus byl dalším tyranem na římském trůně (nezadal si s Caligulou a Domiciánem). Po jeho zavraždění dochází k bojům o nástupnictví.