Krize římské republiky

Krize římské republiky

            V 2. a 1.st.př.n.l. se začala dostavovat krize římské republiky, která se projevila občanským bojem Mária a Sully, nástupem k moci diktátora Sully a Spartakovým povstáním.

            V této době Řím bojoval proti numidskému králi Jugurthovi. Významným vojevůdcem byl Marius, který také provedl významnou reformu armády. Místo povinnosti římských občanů válčit, zavedl válčení za žold. Zvýšil tak počet vojáků a snížil množství nemajetné lůzy. Vojenští vysloužilci dostávali od státu příděly půdy, aby nedožili v bídě. Svými opatřeními získal Marius takovou podporu, že si mohl dovolit založit vlastní politickou stranu populárů, jejíž snahou bylo omezení velkých vlastníků půdy a která se opírala o nižší a střední vrstvy. Bohatá římská nobilita se sdružila do strany optimátů, kterou reprezentoval i senát.

            Druhým významným mužem se stal Sulla, který byl kdysi Mariovým vojenským zástupcem, později se stal vedoucím římských optimátů. Začal boj mezi oběma stranami a oběma muži. Sulla v době, kdy bojoval proti pontskému králi Mithridatovi se svými 5 legiemi, byl prohlášen za nepřítele státu. Sulla odříznutý od Říma, kde měl proti sobě 100 000 vojáků pontského krále, vymyslel taktiku. Vydrancoval řecké chrámy, bohatě zaplatil své vojáky a najal další. Již s velkou armádou porazil Mithridata a následně dobyl pro sebe Řím a zatočil s protivníky. Nyní se Lucius Cornelius Sulla se proslavil neblaze tím, že jako první zavedl "proskripce" - soupis osob nepřátelských státu, které mohli být beztrestně zabity a jejichž majetek se zabavoval. V zemi nastolil svou diktaturu, ale dlouho si ji neužil. Vážně onemocněl a abdikoval.

             Dalším nebezpečím římské republiky bylo Spartakovo povstání v roce 73 př.n.l. Povstání začalo jako mírný incident, když se vzbouřilo 200 gladiátorů v elitní škole v Kapui. Ukryli se na svazích Vesuvu a postupně se k nim přidávali další otroci a bezzemci (Italikové). Přidávali se další a další, až nakonec Spartakus velel stotisícové armádě. Původně chtěl vyvést otroky z Itálie z dosahu římské říše a někde svobodně žít. Nejdříve putoval směrem na sever, a kdyby se přidali Keltové z Galie, mohla být situace pro Řím již hodně nezvladatelná. V první velké bitvě zvítězili otroci proti dobře cvičeným legiím a ty ztratily punc neporazitelnosti. Pak se ale stalo něco málo pochopitelného, asi způsobeného rozkolem ve vedení. Spartakus se obrátil na jih (na Řím nezaútočil) a za pomoci pirátů se chtěl přeplavit na Sicílii. Piráti ho ovšem zradili a Řím už sebral síly a pod vedením Crassa Spartaka porazil.