Julsko – claudiovská dynastie

Julsko – claudiovská dynastie

                Caesar za svého života soustředil moc do svých rukou a v podstatě vládl jako samovládce – více o něm na jeho stránce. Po zavraždění Caesara nevěděli spiklenci, jak se zachovat. Počítali s tím, že je lid bude oslavovat jako zachránce republiky, ale lid truchlil nad ztrátou vládce, který ač samovládce, se snažil o dobro lidu.

                O moc se střetli adoptivní syn Caesara a jeho příbuzný Octavianus, později s přívlastkem Augustus (více o něm na jeho stránce) a tehdy mocný vojevůdce Marcus Antonius. Ze střetu vyšel vítězně Octavianus a postupně se stal neomezeným vládcem celé říše. Za manželku si vzal Livii, která už z prvního manželství měla syny Tiberia a Drusa.  Octavianus se snažil o „moudrou“ vládu a říše za jeho vlády doznala rozkvětu.

                Když se Livii podařilo odstranit (aspoň to o ní historikové tvrdí) postupně všechny možné následníky trůnu, stal se císařem nerudný Tiberius (více o něm na jeho stránce). Již za vlády Augusta mu sloužil jako zdatný a loajální vojevůdce. Na trůn se dostal až v pozdním věku. Jeho vláda nebyla zpočátku špatná, konec  byl poznamenán jeho stářím, když za něj vládl krutý Seianus.

                Po Tiberiovi nastupuje na chvíli jeho prasynovec Caligula, který proslul jako „šílenec na trůně“. Jeho výstřelky byly tak velké (např. nechal svého koně prohlásit bohem), že byl celkem rychle svržen.

                Po Caligulovi se celkem skoro omylem dostal na trůn jeho strýc Claudius (více o něm na jeho stránce). Ač byl povařován za outsidera rodu, byl jako historik na vládu celkem dobře připraven. Za jeho vlády pokračovala rozpínavost římské říše, Claudius bojoval až na území dnešní Británie. Trochu neměl štěstí na ženy. Jeho první žena mu byla tak nevěrná, až to budilo pohoršení, a jeho druhá žena Agrippina mladší ho pravděpodobně otrávila, aby pomohla k trůnu svému synovi z prvního manželství Neronovi.

                Agrippina si myslela, že bude snadné syna ovládat. Prvních pět let vládla za něho. Potom už Nero dospěl, jeho matka se stala obětí spiknutí a Nero ji odstranil. Nera popisuje většina historiků jako krutovládce a tyrana. Podle některých byl vinen i zapálením Říma. To ale asi pravda nebyla. Obvinění pravděpodobně vzniklo z toho, že obyvatelé viděli jeho pretoriánskou gardu (která sloužila i jako hasiči) zapalovat některé domy, aby se spálenou zemí vytvořila přehrada pro šíření požáru.