Ludvík I. Veliký

Ludvík I. Veliký

 

            Ludvík byl druhým panovníkem z rodu Anjou (anžú) na uherském trůně. Pokud vám výslovnost jména dynastie připadá francouzská, má to svůj důvod. Bratr francouzského krále Ludvíka IX. Svatého Karel z Anjou se za pomoci papeže stal králem Neapole a Sicílie. Ze Sicílie byli Francouzi vyhnáni po povstání Sicilské nešpory, ale v Neapoli se ještě chvíli udrželi. Jedna uherská princezna byla provdána do tohoto rodu a po vymření Arpádovců se Karel Robert z Anjou, vnuk neapolského krále ucházel o uvolněný trůn. Na ten měli spadeno i Přemyslovci. Částí šlechty byl zvolen český kralevic Václav III., vnuk jiné uherské princezny (Kunhuty, manželky Přemysla Otakara II.). Nakonec podporováni Albrechtem Habsburským, vyhráli Anjouovci.

            Ludvík I. nastoupil na trůn jako šestnáctiletý. Po smrti bratra Ondřeje se stal i neapolským králem. Vytáhl do Neapole, kde bojoval proti manželce svého bratra vdově Johaně a jejímu druhému manželovi. Nakonec nebyl poražen svými protivníky, ale epidemií moru. Titulu neapolského krále se vzdal. Jeho další zájem byl Balkán. Na Benátkách s pomocí povstání dalmatských měst získal Dalmácii s Dubrovníkem.

             Ve vnitřní politice se opíral o nižší šlechtu proti magnátům. Podporoval města i hospodářský rozvoj. Roku 1367 byla založena 1. univerzita v Pecsi. Po vymření polské dynastie roku 1370 byla vytvořena personální unie s Polskem. Po jeho smrti byla dcera Marie provdána za Zikmunda Lucemburského a dcera Hedvika (Jadwiga) za litevského knížete Vladislava Jagiella, což vedlo k vytvoření polsko-litevské unie.