Zikmund Lucemburský

Zikmund Lucemburský

 

            Pro Čechy je Zikmund Lucemburský pouze „liška ryšavá“, jak nás učili v dějepise, když nezabezpečil bezpečný návrat kazatele Jana Husa z Kostnice. Ovšem kostnický koncil považoval otázku kázání mistra Jana Husa za velice okrajovou, za hlavní problém bylo považováno schizma katolické církve, kdy jeden papež sídlil v Avignonu a jeden v Římě. Možná i proto katolická církev podcenila důsledky upálení mistra Jana Husa.

            Ovšem z pohledu maďarského patří Zikmund Lucemburský k významným králům. Byl synem císaře Karla IV. a Alžběty Pomořanské. Na rozdíl od svého bratra Václava IV. zdědil po otci diplomatické nadání (a také Braniborsko). Zikmund  se oženil s Marií, která byla dcerou uherského a polského krále Ludvíka Velikého z dynastie Anjou. Po svém tchánovi se mu podařilo usednout na uherský trůn. Nejdříve musel čelit protivníkům z neapolské větve Anjouovců. Po upevnění své moci se věnoval posílení uherského království.

            Jeho ambice sahaly i za hranice státu. Byl zvolen i římskoněmeckým králem a aktivně zasahoval do poměrů v říši. Na jihu bránil hranice proti Turkům (ti již obsadili Bulharsko), vedl křížovou výpravu roku 1396, ale byl u Nikopole poražen. Ani s křížovými výpravami proti husitskému hnutí v Čechách, neuspěl. Svoji dceru Alžbětu provdal za Albrechta Habsburského, kterého považoval za svého nástupce.